12. 2. 2014

v niggacity na 2 a 3 krát

Ráno snídám, čučím na olympijský bábovky co to valej na lyžích kudlu jak já autem na dálnici. Myšlenkovej zkrat, chvíle temna a už tlačím v Černošicích do kopce na prudký zatáčky... Vytlačil jsem až na rogalo. Čumím, pózing
a čumim a hele - jsem možná po dlouhý době zjistil, že pod vyhlídkou je dole v kopci auto, trošku death, ale čumím (nevíte jak tam je dlouho? jestli dlouho a zapomněl jsem na to, tak dělejte, že nic...).

První jízda, beru to přes skalky (vynechal sem jen některý s přihlédnutím k HT) rovnou až ke kolejím. Trochu křeče, zádrhely, ale klasik, první je na rozkoukání. Nicméně, povrch supr, pevný kolo supr (dobře se tlačí, jen trošku drncá :-D ). Jdu to dát ještě jednou celý (hlavně kvůli pozingu na rogalu). 
Další jízda byla už celkem cajk, nicméně namotivovat se na další tlačbu na vrcholek jsem už neměl :-) Takže dávám tři jen z půle (pouze prudký) a spokojeně odjíždím směr LU. Počáško vyšlo plus po dlouhatánský době na kole z kopce. Jsem rád. že jsem se dokopal :-) LIBOVKA. 
5. 2. 2014

Ozzyho vzpomínání - Rychlebské stezky a Singltrek pod Smrkem 2012

Již jak titulek napovídá, nejedná se o aktuální zážitek. Však s přicházejícím sychravím počasím, které bikery kotví k židlím, tuningu svých biků a čtení právě takových článků o bikových tripech po horách v počasí slunečném.


Můj zážitek se odehrál v září roku 2012. Ten rok něco muselo být jinak...zeměkoule se točila pomaleji, možná i pospátku. Mým parťákem na cestách byl Karlos. Byl připraven a odhodlán koupat se v potůčkách, spát pod širým nebem a jíst jídlo z mé kuchyně (plynový vařič po dědovi).


Na startu nebylo co pokazit. Já si kolo a věci připravil den předem, Karlose nabral druhý den a hurá z Prahy přes Polsko do Jeseníků.


Do té doby jsem se domníval, že navigace je zbytečností pro maminčiny mazánky. Však to jsem ještě netušil, jakým smyslem pro značení silnic oplívají silničáři v Polsku. Bez mapy a navigace jsme byli jak Alenky v říši divů. Nebylo překvapením, že naše radost při překročení českých hranic byla podobná, jako když se Hanzelka vrátil z cest po Africe. Někdy kolem desáté hodiny hledáme místo k ulehnutí. Nakonec nacházíme prázdné parkoviště pod stromy u potoka a kousek od lesa. Paráda!!! Hurá do spacáků a nabrat síly na další den. Bohužel jsme netušili, že náš nocleh se nalézá mezi oborami jelenů, kteří touto dobou bývají v říji. Jak z předchozího vyplývá, oka jsme nezamhouřili. Ty krávy hrozně hulákaj, když to na ně jde!
Následující den jsme si našli ubytko jako správné vanilky z Prahe a šli bikovat. Pojistili jsme to několika šálky kávy (srdce nám tlouklo jak čerstvě osmnáctiletý mladík na dveře společenského domu) a hůrá do svahu! Po zakoupení mapy v bikecentru byla orientace o mnoho lepší.Tedy kdybych ji neměl nohama vzhůru. Takže na místo nejlehčího trailu jsme vyrazili rovnou na ten nejtěžší.
Fakt pecka!


Stoupání na trailu Dr. Wiessnera stálo za to. Kopec jako blázen se spousty technickými pasážemi dal zabrat, ale nádherné výhledy a radost z úspěšných průjezdů pasážemi nás hnaly vpřed a výš a výš až na vrchol!


Pak následoval Wales. Krásnej trail. Ale na kluky z Brd takovej dost udrncanej. Totální nadšení bylo u Velryby a Superflow. Byli jsme tak unešeni, že jsme za jízdy na sebe pokřikovali jak opičáci v lese. Cesty se krásně kroutily, dalo se nádherně valit na oči a rovnou hopsat.


Ani traily Mramorový, Biskupský a Tajemný nás nenechali na pochybách, že stezky jsou určeny pro odpružená kola a bikery při síle. Hodně super odvedené práce bylo cítit na každém metru stezky! A sekce plné kořenů, kamenů, lávek, skoků a nádherných sjezdů nás nenechali usednout do sedel. Člověk měl chuť šlapat a dávat víc a dál, však k večeru byl spánkový deficit fest znát a s rukama vytahanejma jak Orangutan jsme se vrátli zpět na chalupu.

Přespali jsme do třetího dne a hurá opět přes Polsko na Singltrek pod Smrkem.
Cestou zastávka v malé polské vesničce, kde v mezičase fotbalového turnaje jsme si na hřišti udělali gáblik, že se Karlos nestačil divit. Volal domů, že se stěhuje kamkoliv, kde Ozzy vaří.




Po dosažení Nového Města pod Smrkem jsme se nabaštili na louce a šli přespat do penzionu.
Další den jsme naskočili na biky a od Singl centra s mapkou v ruce vyrazili do kopců. Bylo to neuvěřitelně uhlazené a krásně houpavé. Přesně jako pumptrack! Velká paráda!


Dali jsme černou i červenou na polské straně. Pak následovaly Rapicý okruh, Asfaltový traverz, Okolo Měděnce, Libverdská strana, Ludvíkovský traverz, jako poslední Novoměstská strana a hurá směr domov ku Práglu!
Cestou jsme se ještě stavili v lázních Libverda, kde jsme důchodcům vycucli minerální pramen podporující pohybový aparát. Po těch několika akčních dnech jsme trošku životabudiče opravdu potřebovali. Ruce až na zem, nohy do O a biky k repasi. Krásný!


Byly to úžasné dny plné krásných zážitků. Moc se těším, že se opět do těchto míst podívám a pořádně po Rychlebských stezkách a Singltreku proženu.

Sakra! Už aby ta zima skončila!

Bikerům zdar a pošahaným kolistům čtoucí tento report až do konce zvlášť!

S láskou

Ozzan

Shoutboard

Archiv

(c) pragueriders. Používá technologii služby Blogger.